Plné znění článku - Afghánistán – krvavá válečná historie, která se bohužel opakuje

Elektronický archiv deníku PRÁVO spravovaný společností NEWTON Media, a.s.
http://pravo.newtonit.cz

Datum: 22.12.2009
Autor: Miloš Balabán
Zdroj: Právo
Strana: 12
Rubrika: Ze zahraničí

Afghánistán – krvavá válečná historie, která se bohužel opakuje

Když 25.
prosince 1979 vydal tehdejší sovětský ministr obrany Sovětského svazu maršál Ustinov rozkaz o zahájení intervence v Afghánistánu ani on, ani další představitelé v Moskvě, kteří o tomto kroku rozhodli, zřejmě netušili, že Sovětská armáda odtud odejde po deseti letech bez vítězství. Jedna dekáda afghánské války navíc přispěla k prohloubení politických a ekonomických problémů SSSR, jenž se pod jejich tíhou nakonec rozpadl.
O třicet let později se stal prvořadou světovou událostí projev amerického prezidenta Obamy k nové strategii a taktice Američanů ve stejné zemi, kde spolu s NATO nevyhrávají. Obamův plán počítá s vysláním dalších 30 tisíc mužů, k nimž se má přidat dalších pět až sedm tisíc od evropských spojenců, což je vzhledem k početnímu stavu jejich armád spíš symbolická pomoc. Prezident zároveň určil i rok 2011, kdy má začít stahování vojsk.
Jedna dekáda tak zřejmě představuje v Afghánistánu magickou hranici, rozhodující o výsledku konfliktu, jenž je dnes v USA přirovnáván k Vietnamu. Možná ale spíše existuje několik podstatných podobností s válkou, kterou před třiceti lety vedli v Afghánistánu právě Sověti.
Určení data pro stahování může být od Obamy svého druhu ultimátum velitelům amerických vojsk i prezidentovi Karzáímu, aby v historicky krátké době dosáhli reálných politických a vojenských úspěchů. Jinak nelze vyloučit ztrátu politické podpory pro afghánskou misi. Nápadně to připomíná postup Michaila Gorbačova, jenž po svém nástupu v roce 1985 dal podobné ultimátum Sovětské armádě a v roce 1986 vyměnil neúspěšného, Moskvou dosazeného Babraka Karmala „pružnějším“ Nadžíbulláhem, jehož úkolem bylo „národní usmíření“. O tři roky později se Sověti stáhli.
A dnes? Hned po Obamově projevu nabídl Karzáí jednání o míru s vůdcem Tálibánu Muhammadem Umarem, což by těžko udělal bez konzultace s Američany. Těm jde samozřejmě i o to, aby se válka pro ně nestala neúnosným politickým, a především ekonomickým břemenem jako pro Moskvu před třiceti lety.
Obama musí snižovat obrovský rozpočtový deficit, (v září činil 1,4 biliónu dolarů), který konflikt v Afghánistánu může dále prohlubovat. Výdaje na jednoho vojáka tu činí milión dolarů ročně, přičemž po ohlášeném navýšení až na 100 tisíc by celkové náklady činily 100 miliard dolarů. Američanům se přitom těžko může před prezidentskými volbami v roce 2012 zamlouvat, kdyby jim tato válka přinesla zavedení nové daně, jak to zmiňují někteří vysoce postavení demokratičtí politici.
O Afghánistánu tak rozhoduje hlavně plebiscit obyvatelstva, v němž bude Obama usilovat o znovuzvolení.
Možná by ale Afghánistán nemusel být nyní pro Obamu (i Západ včetně nás) takovým bolehlavem, kdyby se v prosinci 1979 – jak podotkl v britském Guardianu Colin Graham – rozhodl Bílý dům podpořit Sověty s tím, že společným zájmem obou tehdejších hlavních protivníků z dob studené války byla porážka „středověkého“ nepřítele. V té době ale tolik jasnozřivosti scházelo. A nyní je Afghánistán posledním reliktem studené války. Historie se tím bohužel opakuje.
(

Foto popis|

O autorovi| Miloš Balabán, Autor je analytik)