Plné znění článku - Odvrátí debakl další vojáci?

Elektronický archiv deníku PRÁVO spravovaný společností NEWTON Media, a.s.
http://pravo.newtonit.cz

Datum: 06.10.2008
Autor: Antonín Rašek
Zdroj: Právo
Strana: 06
Rubrika: Publicistika

Odvrátí debakl další vojáci?

Vláda na prvním říjnovém zasedání rozhodovala o účasti naší armády v roce 2009 v zahraničních operacích.
Mělo by se jich účastnit 1368 vojáků. To je podle vojenských odborníků na hranici našich možností, spíše za nimi.
K navýšení české přítomnosti by má dojít především v Afghánistánu. Celkem by mělo působit v misi ISAF do 645 vojáků a v misi Trvalá svoboda do 100 osob.
V českém provinčním rekonstrukčním týmu v provincii Lógar má, vzhledem k napjaté bezpečnostní situaci a nutnosti zajistit civilní složce adekvátní podmínky, dojít k posílení na 330 osob.
Tento záměr musí schválit parlament, ale vláda ve Sněmovně naráží nejen na kompletní opozici, ale i na koaliční rebely. Parlament je vůbec postaven před nesnadný rozhodovací proces. Již proto, že řešení současných konfliktů není zatím příliš úspěšně.
Podplukovník John A. Nagl, tvůrce nové a snad úspěšnější vojenské strategie v Iráku, přiznává, že do boje zde šli jako za druhé světové války, i když měli zkušenosti z gerilové války vietnamské.
Trvalo několik let, než na to přišli. Stejně jako na fakt, že tam neměli co dělat, a když už, tak si měli uvědomit, že bez spolupráce s místním obyvatelstvem se nedá uspět.
Od počátku bylo zřejmé, že dojde ke zjevné specifické podobě vietnamizace konfliktu. Po Britech i Američané uznali, jakou chybou bylo rozpuštění irácké armády, jejíž příslušníci se rychle stali součástí teroristických skupin. Ačkoli stačilo odstranit velení a dát příležitost mladým velitelům. Stejné chyby se Američané dopustili, když spolu s Aliancí za souhlasu OSN zahájili operaci v Afghánistánu. Kdyby si seriózně vyhodnotili příčiny britského a sovětského debaklu v Afghánistánu a analyzovali situaci existující, museli se rozhodnout v rámci asymetrického konfliktu pro daleko sofistikovanější operaci.
Dnes po zkušenostech z Kosova či Iráku již vědí, že k úspěchu za takových podmínek je nutné mít na 50 obyvatel jednoho vojáka, což u třicetimiliónového Afghánistánu znamená nasadit šestisettisícovou armádu, tedy přinejmenším desetinásobně větší, než tu mají, což se nikdy nepodaří. Kdybychom usuzovali jen podle těchto faktů, museli bychom se proti vládnímu záměru jednoznačně postavit.
Zvláště v situaci, je-li v souvislosti s dislokací radaru na našem území většina občanů proti a veřejnost navíc znejistěla po vypuknutí finanční krize právě ve Spojených státech, se kterými jsou současné zahraniční operace především spojovány.
Jenže po změně režimu v Pákistánu a zesílení tálibánského odporu není situace zrovna nejjednodušší. A my tu již stovky vojáků máme včetně civilistů v provinčním rekonstrukčním týmu.
O to je rozhodování složitější. Ti, kdo se postaví proti, musí počítat s rizikem a s obviněními, že tím ohrožují naše vojáky i civilisty. Je ale zjevné, že důsledky americké preventivní útočné strategie vyžadují celkové řešení.

Foto popis|

O autorovi| Antonín Rašek (Autor je sociolog)