Plné znění článku - Změní válka velmocenskou mapu?

Elektronický archiv deníku PRÁVO spravovaný společností NEWTON Media, a.s.
http://pravo.newtonit.cz

Datum: 01.09.2008
Autor: Antonín Rašek
Zdroj: Právo
Strana: 06
Rubrika: Publicistika

Změní válka velmocenskou mapu?

Na konečné soudy k ruskogruzínskému konfliktu je jistě čas, až budou uveřejněny další informace, i když na některé si asi počkáme ještě pěkně dlouho. Dodnes jsme se třeba nedozvěděli o skutečných příčinách atentátu na J. F. Kennedyho a jeho bratra Roberta.
O aktérech rusko-gruzínského konfliktu leccos můžeme soudit již dnes. Objektivní motivací Gruzínců bylo uchovat územní celistvost své země, jakkoli jsou Jižní Osetie a Abcházie darem Josefa Džugašviliho-Stalina svým rodákům v dvacátých letech minulého století a součástí Gruzie nebyly. Podobně jako Chruščovův dar Krymu Ukrajině.
Vyčítáme-li Rusům, že se nezbavili obdivu k jednomu z největších tyranů v lidské historii, o mnoha Gruzíncích to platí dvojnásob. Stalin a Berija byli i vzorem prezidenta Saakašviliho, jak prostořece prozradila jeho americká manželka v rozhovoru s jedním nizozemským časopisem.
Nejtěžší je hledat příčiny, proč se gruzínský prezident rozhodl, ať už vyprovokován či ne, zaútočit na Jižní Osetii, když to bylo bezpříkladně riskantní. Analyzujemeli dosavadní informace, vázla komunikace mezi gruzínskými a americkými představiteli. Saakašvili byl na jedné straně varován, na druhé ani ne tak přímo povzbuzován, jako mohl z jednání nabýt dojmu, že může uspět a dostane se mu podpory.
Poté se nelze divit, když ho kamery zachytily, jak se zakusuje do kravaty. Připomínal Emila Háchu na konci protektorátu, který si na recepci z vázy na stole utrhával srdíčka a házel si je do polévky. Saakašvili přiznal stres, ne strach.
Rusko si upevnilo postavení na jižní hranici. Využilo k tomu nejen kosovský precedens, ale i fakt, že po rozpadu Sovětského svazu se osamostatnilo patnáct států včetně Gruzie, která však svým třem provinciím tuto možnost přes jejich snahu neposkytla. Rusko světu předvedlo i svou modernizovanou armádu.
Američanům konflikt pomohl urychlit podpis dohody s Polskem, posílil postavení republikána McCaina a prověřil prezidenta Medvěděva, jak si dokáže poradit s kritickými situacemi.
Ze strategického hlediska lze uvažovat o záměrech závažnějších. Mezi odborníky se vede diskuse, zda Američané budou mít lidské, materiálové a finanční zdroje udržet své postavení jediné supervelmoci. Začíná převažovat mínění, zejména po hypoteční krizi, že nejspíš ne.
Jsou možné tři scénáře: – vytvoří se multipolární velmocenské uspořádání s dominancí USA, Evropské unie, Číny a Ruska se silným postavením regionálních velmocí (Indie, Indonésie, Íránu, Nigérie a Brazílie);
– o supervelmocenské postavení se USA postupně podělí s Čínou; – Rusko bude zahnáno do izolace a pokusí se spolu s Čínou a dalšími zeměmi v rámci Šanghajské dohody o spolupráci vytvořit novou vojenskou alianci. To může vést k nové bipolaritě – v pozitivním případě s vyrovnaným poměrem sil a ochotou ke spolupráci, v horším ke studené válce.
Bude-li se napětí mezi západním společenstvím a Ruskem dále stupňovat, můžeme si tak našlápnout k tomu nejhoršímu scénáři. Zatím je Rusko jen na začátku, pro Čínu jsou národnostní problémy rizikem. Ale může nastat situace, kdy jí bude větší semknutí států v asijském prostoru vyhovovat. Ani Američanům a Západu se nepodařilo vážněji izolovat Rusko.

Foto popis|

O autorovi| Antonín Rašek (Autor je sociolog)