Plné znění článku - Zamýšlené důsledky konfliktu v Gruzii

Elektronický archiv deníku PRÁVO spravovaný společností NEWTON Media, a.s.
http://pravo.newtonit.cz

Datum: 25.08.2008
Autor: Miloš Balabán
Zdroj: Právo
Strana: 06
Rubrika: Publicistika

Zamýšlené důsledky konfliktu v Gruzii

Cchinvali a potažmo celá Gruzie se v posledních 14 dnech staly svým způsobem „geopolitickým centrem“ světa, ve kterém se angažují, s výjimkou Číny, která je plně zaměstnaná olympiádou, všichni hlavní světoví aktéři: Rusko, Spojené státy americké a Evropská unie.
Rusko-gruzínský konflikt dokonce zastínil i stále se zhoršující situaci v Afghánistánu, dalším nestabilním místě planety, kde dnes téměř denně umírají ve střetech s Tálibánem vojáci NATO.
Zdá se, že budoucnost NATO dnes není spojena s tím, jak se mu podaří zvládnout tuto jeho první skutečně válečnou misi, ale spíše s Gruzií. Ta, jak napsal americký historik Paul Kennedy, se rozhodla vést hodně riskantní politiku v zóně etnolingvistického konfliktu v regionu se spornými hranicemi. Gruzínský prezident Saakašvili, který o ní rozhodl, ale nemusel být v případě rozhodnutí o vojenské akci proti Jižní Osetii pouze pod vlivem svých emocí, které jsou, jak jsme mohli slyšet i od některých našich politiků, vlastní gruzínskému temperamentu. Mohlo se naopak jednat o předem promyšlenou partii, jež měla tři hlavní cíle: dostat Rusko do války a prezentovat ho jako agresora, získat na svou stranu proti Rusku USA a NATO a uspíšit svůj vstup do NATO.
Po více než dvou týdnech to vypadá, že se mu tato partie povedla, ale podíváme-li se na výsledek „smrště“ diplomatických jednání a prohlášení z Washingtonu, Bruselu a Paříže blíž, je to spíše naopak. Podpora Gruzii je zatím spíše v rovině diplomatických demarší, silných slov a slibů. A u toho může i zůstat v kontextu více či méně skrývané nejednotnosti členských zemí NATO a EU vůči Rusku.
Sázka na pomoc Spojených států také nevyšla v situaci, kdy jsou síly americké armády plně vázány v Iráku a Afghánistánu. Americký viceprezident Dick Cheney sice prohlásil že na ruskou agresi nelze neodpovědět, Maureen Dowd vNew York Times 18. srpna k tomu ale ironicky dodala, že není čím, a ilustrovala to slovy ministra obrany Gatese, že za „dané situace neexistuje žádná varianta použití americké vojenské síly“.
Až opadnou často ideologicky motivované emoce, bude otázkou perspektiva pokračování spolupráce USA, Aliance a EU s Ruskem a také Čínou při řešení nynějších i potenciálních konfliktních ohnisek od Iráku přes Írán, Afghánistán až po Pákistán.
Dvě věci to mohou zkomplikovat. Rozmísťování komponentů americké protiraketové obrany v Polsku a Česku, o čemž se ve Varšavě definitivně rozhodlo v návaznosti na rusko-gruzínský konflikt, a možná výhra republikána McCaina v amerických prezidentských volbách, která s tím také může být spojena.
Nelze vyloučit, že Američané mohou nabýt pod dojmem mediální kampaně proti Rusku dojmu, že Spojené státy budou opět konfrontovány s „ruským nebezpečím“ a za takové situace je lepší mít v Bílém domě bývalého vojáka, vietnamského veterána než v zahraniční politice nezkušeného Baracka Obamu. Nemusí být daleko od pravdy, že i o tyto věci šlo před zahájením gruzínské operace v Jižní Osetii.

Foto popis|

O autorovi| Miloš Balabán (Autor je analytik)