Plné znění článku - Tucet let kolem radaru

Elektronický archiv deníku PRÁVO spravovaný společností NEWTON Media, a.s.
http://pravo.newtonit.cz

Datum: 10.12.2007
Autor: Antonín Rašek
Zdroj: Právo
Strana: 06

Tucet let kolem radaru

Historie dislokace radaru americké protiraketové obrany u nás trvá již dvanáct let.
Projekt byl přijat v roce 1995 za prezidenta Clintona.
Koaliční vláda vytýká sociálním demokratům, že jednání se Spojenými státy o něm začalo navenek neobratným přístupem bývalého ministra obrany Jaroslava Tvrdíka. Ale podle zprávy zástupce náčelníka protivzdušné a raketové obrany USAF brigádního generála Curtise H. Emeryho II pro Sněmovnu reprezentantů z 19. 3. 1997 byl dialog s Českou republikou a Polskem zahájen za vlády Václava Klause v roce v 1997. Rok předtím začala i vědecká spolupráce.
Vláda Vladimíra Špidly agendu zbytečně utajila, takže o ní nejspíš nevěděli ani dva jeho nástupci. Bylo dost času, aby se tento strategický rozhodovací proces dal tak či onak věrohodně zvládnout.
Jenže od počátku začal chybně. Kdyby vláda Spojených států předložila žádost, že vzhledem ke svým strategickým bezpečnostním cílům potřebuje ve střední Evropě dislokovat radar, o což především šlo a dále jde, záměr nemusel v české veřejnosti narazit na takový odpor.
Tento argument se však nejspíš zdál nedostatečný. A tak se přišlo s argumentací, že radar s protiraketovou základnou v Polsku má zároveň sloužit jako protiraketová obrana Evropy. To je ovšem z vojenského hlediska těžko obhajitelné. Vzhledem k technickým parametrům by v případě odpálení raket z prostoru Středního východu obranu jižní Evropy nezajistil.
Stejně tak neobstojí, že by potenciální agresor zaútočil jen několika raketami, které by byly schopny antirakety v Polsku zničit, a tak zároveň riskoval masívní protiúder. Konečně i záměr je prezentován jako obrana proti omezenému počtu střel a náhodně odpálených, což v druhém případě je technicky a nákladově nerealizovatelné, jak přiznávají sami Američané.
V současné době disponují jen Íránci 1700 střelami krátkého a středního doletu s konvenční náloží, z nichž 600 je zamířeno na Izrael a zbytek na sousedy a americké ozbrojené síly poblíž Íránu. V případě dalšího íránského vyzbrojování by musela být obrana Evropy daleko rozsáhlejší. Nyní politickou scénu i veřejnost zaskočila zpráva amerických zpravodajských služeb, že Íránci zastavili výzkum jaderných zbraní již v roce 2003. O příčinách můžeme jen spekulovat. Neexistuje-li dostatečný kontakt mezi těmito službami a prezidentem, je to povážlivé. Je-li to jejich samostatným aktem, působí to hrozivě. Stejně tak, kdyby to mělo sloužit politikům v prezidentských volbách.
A tak bychom raději uvěřili, že je to spojeno se záměrem skutečně vážně s Íránci jednat, stejně jako tomu bylo a je se Severokorejci. Je otázka, jak se na to budou dívat představitelé zbrojního průmyslu.
V každém případě je nutno s veřejností jednat seriózněji. Není divu, že nová polská vláda svou zdrženlivost zdůvodňuje nedostatečnou informovaností z americké strany. Ani česká vláda dislokaci do konce roku nevyřeší, jak slíbila.
Nyní ministr zahraničních věcí slibuje začátek roku příštího. Těžko by však tento záměr mohli schválit jeho zelení, když se summit NATO bude v Bukurešti konat až v dubnu. Leda by porušili Liškův slib. Nebo se Dalíkovi podařilo získat pro tento záměr další sociální demokraty. V této zemi už není vyloučeno v podstatě nic.

Foto popis|

O autorovi| Antonín Rašek (Autor je sociolog)