Plné znění článku - „Nejhorší bylo, že netekla voda. A že byla tma“

Elektronický archiv Mladé Fronty DNES spravovaný společností NEWTON Media, a.s.
http://mfdnes.newtonit.cz

Datum: 12.10.2007
Autor: MILOŠ BALABÁN, ANTONÍN RAŠEK
Zdroj: Mladá fronta DNES
Strana: 10

„Nejhorší bylo, že netekla voda. A že byla tma“

Zkušenosti s „blackoutem“ mají především obyvatelé New Yorku. Již v roce 1965 tu došlo k velkému výpadku při nepříliš dobře zvládnuté opravě rozvodné sít. Za dvanáct let poté zásah blesku do přenosové soustavy ochromil část města. V srpnu 2003 si „blackout“ prožilo již padesát milionů lidí nejen v New Yorku, ale i na východě USA a v Kanadě.
Bylo to jako blesk z čistého nebe, a tak se mnozí lidé domnívali, že došlo k dalšímu teroristickému útoku na Spojené státy – jako 11. září 2001. Pokud desetitisíce lidí uvíznou v metru při teplotě 37 stupňů Celsia, není se co divit.
Vláda nejprve oznámila, že příčinou byl požár v jedné elektrárně, poté zásah blesku do elektrického vedení u Niagarských vodopádů. Přitom v tu dobu nebyl na obloze ani mráček. Uvažovalo se o tom, že šlo o těžko vysvětlitelný kaskádový efekt několika přetížených vysokonapěťových kabelů. Blíže pravdě byly kumulativní důsledky zastaralého stavu elektrické rozvodové sítě, vyžadující modernizaci.
Robert Fronek z Clevelandu ve státě Ohio popisuje 14. srpen jako svůj nejhorší životní zážitek: „Nejhorší bylo, když netekla voda. Voda v Clevelandu zmizela, protože naše vodní pumpy jsou poháněny elektřinou po většinu dne. A bylo najednou absolutní tma, žádná elektřina a žádná voda. Jako bychom žili v Iráku.“ Co bylo nejvážnější, blackout postihl desítky milionů lidí v průmyslovém srdci země od Detroitu po New York a zasahoval až ke kanadským městům Toronto a Ottawa na severu. Padesát milionů Američanů prožilo kruté čtyři dny při pětatřicetistupňovém vedru bez proudu, klimatizace, ledniček, vody, spojení; bez aut, metra, železniční a letecké dopravy, tedy bez infrastruktury a vymožeností moderní civilizace.

Temno míří do Evropy

Nejhorší hodiny prožili cestující metra. Byli sice informováni o tom, co se stalo, a mohli poslouchat uklidňující hudbu, ale to nezabránilo pocitům úzkosti a strachu, nervozity a hysterie. Materiální škoda dosáhla deseti miliard dolarů. Pak již byla na řadě Evropa.
Blackout v Londýně, Švédsku a v Dánsku přišel pár dní poté. Zasáhl milion lidí a způsobil škody v řádu milionů eur. Ale nejen to, především vedl ke strádání, a dokonce způsobil v některých případech smrt. Příčina se nezjistila.
Velký výpadek proudu zažila ještě ve stejném měsíci také Itálie. Příčinou byl přenos napětí do země po pádu stromu. Výpadky se lavinovitě šířily dál. Tisíce lidí uvízly nejen v metru, ale i ve výtazích a ve vlacích. Výpadek zasáhl, kromě Itálie, ať již přímo či nepřímo, i sousední země – Rakousko, Francii, Švýcarsko a Slovinsko. Vyšetřovací komise zjistila, že příčinou bylo přetěžování sítí a nedostatečná údržba okolí přenosových soustav. Komise podrobně popsala výpadky i v jiných zemích a navrhla řadu opatření, jak jim předcházet.
Blackouty se tak staly tématem v Evropském parlamentu. Jeho zpravodaj pro legislativu týkající se liberalizace trhu elektřinou Claude Turmes odmítl návrhy investic do sítí vysokého napětí, protože největším problémem podle něho nejsou sítě infrastruktury a jejich propojení, ale energetická politika nezajišťující dostatek zdrojů, a to především pro nízké úspory energií. Poptávka po energiích totiž stále roste. Přitom polovina se jí dá ušetřit investicemi do účinnějšího vybavení.
Komisařka pro energetiku a dopravu Loyola de Palacio tehdy tvrdila, nebo spíš utěšovala, že v Evropě nemůže k takovým situacím jako ve Spojených státech dojít. Podle ní nemají blackouty nic společného s liberalizací trhu, existují dostatečné prostředky k regulaci. Nezbývá tedy než jí zatím věřit.

O autorovi| MILOŠ BALABÁN, ANTONÍN RAŠEK, bezpečnostní analytici