Plné znění článku - Geopolitika a naše afghánská mise

Elektronický archiv deníku PRÁVO spravovaný společností NEWTON Media, a.s.
http://pravo.newtonit.cz

Datum: 21.09.2007
Autor: Miloš Balabán
Zdroj: Právo
Strana: 06

Geopolitika a naše afghánská mise

Připravovaným vysláním Provinčního rekonstrukčního
týmu (PRT) do východoafghánského Lógharu se Afghánistán postupně stává počtem vojáků prioritní českou vojenskou misí. S jistou nadsázkou lze říci, že se virtuální bezpečnostní hranice České republiky posouvá až do několik tisíc kilometrů vzdáleného Hindúkuše. V parlamentní diskusi by proto neměly být opomíjeny ani širší geopolitické a geostrategické souvislosti situace v Afghánistánu a v celém blízkovýchodním a středoasijském regionu.
Na tuto situaci bude mít silný vliv další vývoj v Iráku. Spojené státy zde uvízly v konfliktu, který trvá již déle než americká účast ve druhé světové válce. Ztratily přes tři tisíce vojáků a válka je stála, podle amerického ekonoma, nositele Nobelovy ceny Josepha Stiglitze, v součtu přímých a nepřímých nákladů 1,2 biliónu dolarů. Odchod z Iráku, a to i pod tlakem amerického veřejného mínění, se zdá být nevyhnutelný. Pod dojmem iráckého neúspěchu mohou být Američané citliví i na pokračování vojenské přítomnosti v Afghánistánu, kde se bezpečnostní situace začíná podobat Iráku. Stažení z Afghánistánu ovšem není pravděpodobné, neboť by to svým způsobem znamenalo geopolitickou porážku Spojených států v blízkovýchodním regionu. Této variantě se budou zřejmě chtít vyhnout současný i budoucí americký prezident a jejich administrativy. Řada členských států NATO, mezi které patří například Německo, Itálie a Francie, si ale i po summitu NATO v Rize zachovává vůči své angažovanosti v Afghánistánu stále odstup. Profesor Paul Rogers z univerzity v britském Bredfordu vidí v pozadí tohoto odstupu i obavy některých spojenců, že Spojené státy chtějí vtáhnout NATO do soupeření s Ruskem a Čínou o vliv ve středoasijském regionu.
Spojenými státy, NATO a EU podporovaný afghánský prezident Karzáí se nicméně v polovině srpna zúčastnil summitu Šanghajské organizace spolupráce (ŠOS), jejímiž členy jsou Rusko, Čína, čtyři postsovětské středoasijské republiky a jako pozorovatelé Indie, Pákistán, Írán a Mongolsko, v kyrgyzském Biškeku. Otázkou je, zda Karzáího účast může být signálem budoucí spolupráce NATO a ŠOS v regionu, nebo zda je to spíše snaha o získání dalších potenciálních spojenců, kteří by v případě možného selhání Spojených států a NATO v Afghánistánu mohli jeho vládě pomoci. Faktem je, že existuje společný bezpečnostní jmenovatel všech zmíněných aktérů: nedopustit opakování situace z druhé poloviny 90. let, kdy se Afghánistán stal bezpečnostní „černou dírou“ generující bezpečnostní hrozby v regionálním i globálním měřítku.
Znamenalo by to i pokračování nekontrolovatelného působení teroristických organizací na afghánském území a s tím spojené další rozšíření masové výroby a pašování opia, jehož produkce končí především v Evropě s negativními dopady na její vnitřní bezpečnost. Afghánský konflikt tak podtrhuje jeden z výrazných rysů současného globálního vývoje, kterým je nedělitelnost bezpečnosti v podmínkách nově se formujícího multipolárního světa.

Foto popis|

O autorovi| Miloš Balabán (Autor vede Středisko bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK Praha)