Plné znění článku - Proč se „žabákuje“ v policii

Elektronický archiv deníku PRÁVO spravovaný společností NEWTON Information Technology, s. r. o.
http://pravo.newtonit.cz

Datum: 17.09.2007
Autor: Antonín Rašek
Zdroj: Právo
Strana: 06

Proč se „žabákuje“ v policii

Díky nedávné debatě ministra vnitra Ivana Langera a jeho předchůdce Františka Bublana se do veřejnosti dostal pojem „žabákování“.
Už počítač automaticky změní žargonové slovo na „zahákování“, a když trváte na svém, dá červeným podtržením najevo, že je to slovo nespisovné, což Slovník spisovného jazyka českého potvrdí.
Genezi novotvaru známe: na místo ředitele dopravní policie se přihlásil jen jeden zájemce, navíc bez příslušné kvalifikace a ze subalterní pozice. Kvůli tomu se musely využít sice legální, ale neobvyklé personální praktiky.
Kdyby šlo o ojedinělý případ, dalo by se to přehlédnout. Ale podobně tomu bylo s instalací nového šéfa pořádkové a železniční policie, který velí šestnácti tisícům podřízených policistů v bezprostředním kontaktu s občany.
I tento bývalý zástupce vedoucího oddělení služební přípravy, krizového řízení a ochrany objektů v pořadí třetím výběrovém řízení soupeřil sám se sebou (v prvním tři adepti neuspěli, do druhého se nepřihlásil nikdo). Také on, aby splnil podmínky, musel být předtím fiktivně jmenován do funkce rady.
Ivan Langer v obhajobě úbytku policistů pravdivě tvrdí, že policisté čekali na platnost nového služebního zákona, aby mohli odejít s přijatelným odstupným. A tím že se řeší generační výměna, což je pravda také. Ale nejenže se snížil stav policistů, nýbrž vzniklo i jisté personální vakuum. Čím uvedený nezájem o vysoké funkce vysvětlit?
Z výzkumů víme, že ve standardních organizacích usiluje o postup do řídících funkcí 20 až 30 procent pracovníků a v ozbrojených složkách je to více, odměňování je spojeno i s povyšováním do vyšších hodností.
Nezájem o zastávání vedoucích postů svědčí o problémech v personální politice i o celkovém klimatu v resortu. Nejparadoxnějším výsledkem Langerovy personální politiky je, že se osmnáct let po listopadu nepodařilo jmenovat do vedení policie policistu bez předlistopadové minulosti. A ty nové nejspíš pobouřil a odradil od kariéry výrokem: „Jsem poslední, koho můžete obvinit, že nadržuje starým strukturám. Ale moje zkušenost s mnohými policisty je, že se páchání trestné činnosti dopouštějí častěji ti, kteří přišli po roce 1989.“ Jako kdyby minulý režim vybíral policisty lépe.
Nejsilnějším demotivačním faktorem je však připravovaná reforma policie. Ministr uvádí, že je mnoho vedoucích a chce reorganizací jejich počet snížit. Sloučením policejních útvarů v Národní kriminální úřad však vznikne další nadstavbový útvar, tedy zvýší se počet řídících funkcí.
Podobnou situaci jsme zažili i při ustavování krajských úřadů. Jejich existence měla vést ke snížení počtů pracovníků na ministerstvech. Už někdo spočítal, kolik se jich opravdu ušetřilo?

Foto popis|

O autorovi| Antonín Rašek (Autor je sociolog)