Plné znění článku - Vrtěti agentem

Elektronický archiv deníku PRÁVO spravovaný společností NEWTON Information Technology, s. r. o.
http://pravo.newtonit.cz

Datum: 30.05.2007
Autor: Andor Šándor
Zdroj: Právo
Strana: 06

Vrtěti agentem

Pokud se někdo v minulosti zpronevěřil tím, že vědomě spolupracoval s represívními složkami komunistického režimu, tak si minimálně zaslouží morální odsouzení. Je otázkou, zda má být po celý zbytek života diskvalifikován z výkonu některých profesí, když i tak hanebný zločin, jakým je vražda, je po dvaceti letech pachateli zahlazen. Chci podotknout, že lustrační zákon vůbec nezkoumá povahu případné spolupráce, ale pouze to, zda dotyčný je evidován v příslušných archívech StB, a to ještě neúplných, jak se dnes ukazuje.
Jestliže se Vojenské zpravodajství pustilo do tak bezprecedentního kroku, jakým je vyrovnávání se s minulostí, je nutné, aby tak učinilo způsobem srozumitelným, zákonným a objasnilo určitá nejasná místa tak, aby nemohlo docházet ke spekulacím. Každý voják z povolání měl za povinnost služebně spolupracovat s VKR, pokud k tomu byl z jejich strany vyzván. Řada velitelských rozhodnutí musela být odsouhlasena příslušným stupněm kontrarozvědky. Každý pracovník vojenského oddělení na zastupitelském úřadě v cizině byl povinen zpracovávat hlášení pro orgány VKR. Za současné nedokonalosti lustračního zákona tak může řada vojáků z povolání, ale i mnoho bývalých vojáků základní služby, dnes v nových pozicích žádajících o osvědčení, spadnout mezi ty, kteří vědomě spolupracovali a poškozovali občany této země.
Nahlásilo velení Vojenského zpravodajství nález nových materiálů v roce 2004 také NBÚ a BIS? Jaká byla přijata opatření, aby už tak diskutabilní lustrační zákon nebyl dále kompromitován tím, že lustrace není prováděna ve všech evidencích? Proč jsou tato zjištění zveřejněna v době shodné s rezignací generála Krejčíka? A pokud jsou a budou zveřejňována jména lidí, kteří jsou v evidenci VKR, pak by se tak mělo dít přísně v duchu zákona.
Pro úplnost je potřebné ještě zdůraznit, že oba ministři obrany za ČSSD byli písemně informování o tom, že na bývalé pracovníky VKR se nevztahuje lustrační zákon, zatímco na ty, které zverbovali, ano. Jedinou reakcí bylo urychlené odvolání generála Pelce z funkce ředitele Vojenského zpravodajství. Jinými slovy, problém mohl být již dávno vyřešen.
Pokud jde o vojenskou zpravodajskou službu – dříve zpravodajskou správu generálního štábu – je nutné uvést, že nikdy nebyla součástí Státní bezpečnosti. Nikdy se nepodílela na represích proti občanům této země a neměla za úkol sledovat politickou emigraci v zahraničí. Tak jako řada jiných státních úřadů „nadšeně“ spolupracovala s Moskvou, tak i vojáci spolupracovali v rámci Varšavské smlouvy. Není pravda, že po roce 1989 neproběhla žádná očista.
V letech 90–92 službu opustily stovky jejích pracovníků. Kdyby však bývalí příslušníci VKR podléhali lustračnímu zákonu, pak mohla být očista kvalitnější, neboť by se podařilo včas odhalit i jejich spolupracovníky v rámci služby samotné. Vojenské zpravodajské službě a posléze Vojenskému zpravodajství veleli od roku 1993 do roku 2001 lidé bez komunistické minulosti. Jeden z nich měl tu životní smůlu, že na sobě poznal spravedlivý hněv lidu – 14 let vězení na uranu.
V létě 1990 Saddám napadl Kuvajt, o rok později začal krvavý rozpad Jugoslávie, na jehož konci je více než 300 tisíc mrtvých, rozpad a následný přerod SSSR nebyl zrovna bez obav. Proto bylo zřejmě logickým důsledkem politického rozhodnutí, že vojenská zpravodajská služby nebyla rozprášena tak jako ostatní.
Nevím nic o plánu spolupráce s ruskými tajnými službami v roce 1994, ale proč ta zavádějící interpretace, že „služba ještě v tomto roce 1994 plánovala spolupráci s GRU“? Chci upozornit, že tehdy v Kremlu seděl Jelcin, milován a podporován Clintonem a Kohlem, a ne Brežněv.
Osobně jsem jezdil do NATO více než tři roky, sedm let jsem organizoval a pak řídil zpravodajskou spolupráci se službami více než 30 zemí, a nikdy jsem nezažil, že bychom nebyli na některá jednání přizváni, že by k nám ze strany spojenců byly bezpečnostní výhrady. O nějakém sezení za dveřmi nemůže být ani řeči. Byl bych velmi rád, aby naše vyrovnávání se s minulostí nepopřelo vše, co jsme pro naši bezpečnost a bezpečnost NATO se svými spojenci udělali.

Foto popis|

O autorovi| Andor Šándor (Autor je bývalý náčelník vojenské zpravodajské služby, nyní bezpečnostní poradce)