Plné znění článku - Nečekejme pouze na prezidentské volby v USA

Elektronický archiv deníku PRÁVO spravovaný společností NEWTON Information Technology, s. r. o.
http://pravo.newtonit.cz

Datum: 19.02.2007
Autor: Miloš Balabán
Zdroj: Právo
Strana: 06

Nečekejme pouze na prezidentské volby v USA

Jiří Dienstbier ve svém článku „Spory o radar: počkejme na prezidentské volby v USA“ (Právo, 15. února) ve zmínce o projevu ruského prezidenta Vladimira Putina na mnichovské bezpečnostní konferenci uvedl, že byl „záměrně konfrontační, v mnohém přehnaný, ale bylo to stanovisko jedné z velmocí, které rozhodují, v jakém světě budeme žít“.
V této souvislosti je zajímavé, že se na Putinův projev podíval americkou optikou o den dříve než Jiří Dienstbier David Ignatius z deníku Washington Post, který citoval Putinova slova kritizující Bushovu vládu „za téměř neomezené, hypertrofované používání síly, díky kterému se nikdo v našem světě necítí bezpečný“.
Ignatius k tomu dodal, že jestliže by něco takového prohlásil demokratický prezidentský kandidát, nebylo by to považováno za nic zvláštního, jednalo by se o obyčejnou předvolební rétoriku. Ale protože s tím vystoupil prezident Putin, začalo se mluvit o nové „studené válce“.
O co ale jde ve skutečnosti? Spíše než o novou „ studenou válku“, kde proti sobě stály dvě supervelmoci, jde o proces utváření nového multipolárního modelu světa, ve kterém Spojené státy budou zřejmě ztrácet svoji superiorní roli. Tento proces již přitom probíhá.
O svoje místo při ovlivňování světových záležitostí se hlásí nejen Rusko a Čína, která bude podle ekonomických prognóz za pouhých 13 let zemí s druhým největším HDP na světě po Spojených státech, nýbrž i Indie a Brazílie. Právě tyto čtyři země mají dnes největší míru ekonomické dynamiky ve světě. Svoji významnou roli může nadále sehrávat i Evropská unie, pokud nebude oslabována vnitřními spory o šíři a rozsah své integrace.
Vytváření reálné multipolarity ale není a nebude bezrozporné. V centru pozornosti je především zajištění dostatku potřebných surovinových zdrojů, především ropy a plynu, což může vést mezi hlavními mocnostmi i k řadě konfliktních situací.
Pokud bude existovat širší funkční multilaterální rámec globálního vládnutí založený na respektování společně přijatých závazků a pravidel, k čemuž je potřebná efektivní OSN, bude možné konfliktům předcházet.
V opačném případě by ale konflikty mezi mocnostmi mohly přerůst v přímý boj o zdroje a sféry vlivu, který by mohl být doprovázen i ozbrojenými konflikty v regionálním měřítku s nevyhnutelnými globálními dopady. Tomu by přitom mohlo napomáhat i nové kolo zbrojení, o jehož nebezpečí se zmiňuje i Jiří Dienstbier.
Fakta zde bohužel nahrávají pesimistickému scénáři. Výdaje na zbrojení mají ve Spojených státech v novém finančním roce přesáhnout 600 miliard dolarů a i když mnohonásobně méně, přesto rostou zbrojní výdaje i v Rusku a Číně. V Rusku se za posledních šest let zvýšily 3,5krát a v letošním roce dosáhnou zhruba 31 miliard dolarů, v Číně každoroční přírůstek vojenského rozpočtu dosahuje více než 15 % a letos činí zhruba 37 miliard dolarů.
Přitom na rozdíl od doby před dvaceti lety, kdy byl konec skutečné studené války doprovázen zásadními odzbrojovacími dohodami, se dnes o procesu odzbrojování téměř přestalo mluvit. A to vše za situace, kdy je potřeba obrovských prostředků na boj s globální chudobou a s devastací životního prostředí, což jsou dvě hrozby s potenciálem zbraní hromadného ničení.
Česká debata o protiraketové obraně ve střední Evropě jako celku a o radaru na našem území by tedy měla brát v úvahu i naznačené širší globální politické souvislosti.
Snaha části našeho politického spektra zasadit protiraketovou obranu do multilaterálního rámce NATO může být takovou cestou. I z tohoto důvodu je důležité připomenout, že německý ministr obrany Franz Josef Jung na již vzpomínané mnichovské bezpečnostní konferenci vyzval k diskusi o nové strategické koncepci NATO, jež by mohla být přijata v roce 2009.
Doslova uvedl, že „musíme analyzovat situaci, identifikovat hrozby, nacházet odpovědi na nejnaléhavější otázky, definovat nové cíle“, a podtrhl význam strategického partnerství mezi NATO a EU a NATO a OSN.
Nemusíme tedy čekat s debatou o protiraketové obraně pouze na novou americkou administrativu, která vzejde z prezidentských voleb v příštím roce, jak ve svém článku uvádí Jiří Dienstbier.

Foto popis|

O autorovi| Miloš Balabán (Autor je vedoucím Střediska bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK Praha)