Plné znění článku - Nezamýšlené důsledky irácké války

Elektronický archiv deníku PRÁVO spravovaný společností NEWTON Information Technology, s. r. o.
http://pravo.newtonit.cz

Datum: 11.01.2007
Autor: Miloš Balabán
Zdroj: Právo
Strana: 09

Nezamýšlené důsledky irácké války

Intenzivní a konfliktní diskuse o nové strategii Spojených států v Iráku v nejvyšších patrech americké politiky ukazují, že se hledá východisko ze situace, do níž se USA v této zemi dostaly. Prostor pro řešení je ale již předurčen. Jak napsal po listopadových volbách do Kongresu list Washington Post, „nejde o to, zda z Iráku odejít, nebo neodejít, ale jak a kdy“.
V každém případě jde o strategický neúspěch Spojených států, který má a bude mít i širší vojenskopolitické a geopolitické dopady. Mezi nejvážnější může patřit perspektiva rozpadu Íránu na kurdský, sunnitský a šíitský stát a následné konflikty mezi sunnity a šíity na celém Blízkém východě. Vedle palestinsko-izraelského konfliktu by tak vznikla další ohniska bezpečnostní nestability.
Zátěž irácké války se bude ale bezprostředně projevovat i v americké vnitřní politice. Americká společnost se musí vyrovnávat s jejími ekonomickými, vojenskými i psychologickými dopady. Z celkové částky 500 miliard dolarů, které byly dosud vydány na boj s terorismem, plných 80 procent připadá na válku v Iráku. Válečné výdaje se staly jednou z hlavních příčin značného deficitu federálního rozpočtu vzniklého za vlády prezidenta Bushe. Ozbrojené síly se značným vypětím udržují v Iráku 140tisícový vojenský kontingent, jehož plnou bojeschopnost se daří zajistit pouze pomocí zvýšeného povolávání záložníků a příslušníků národní gardy. V konfliktu už přišly o život tři tisíce amerických vojáků, přičemž tyto oběti se stávají spíše než symbolem hrdinství symbolem prohrané války, která oslabila americký velmocenský status.
Někteří političtí komentátoři v této souvislosti hovoří o „iráckém syndromu“, který se v mnoha ohledech podobá syndromu vietnamskému. Bojové operace v Iráku budou ale ještě pokračovat a dá se počítat, že i při postupném stahování amerických sil dojde k dalším ztrátám. Řada amerických vojenských expertů uvádí, že Spojené státy kvůli angažovanosti v Iráku nejsou nyní s to vést další větší vojenské operace ve světě a že potrvá 5-10 let, než se podaří obnovit bojeschopnost pozemních sil.
Tento fakt možná předurčuje i další negativní vývoj v Afghánistánu, kde vojska NATO, jejichž páteří jsou americké síly, musí čelit silné ofenzivě hnutí Tálibán, které je nejen spojencem al-Kajdá, ale i narkomafie usilující o plnou kontrolu země podílející se 90 procenty na světové produkci heroinu.
Celkový vývoj v regionu přitom velmi silně nahrává Íránu, jejž Spojené státy iráckou operací paradoxně zbavily jeho největšího protivníka - Saddáma Husajna. Írán se fakticky stal regionální velmocí a zřejmě bude stále obtížnější zastavit jeho jaderný program. Příkladu Íránu mohou z hlediska svých bezpečnostních zájmů následovat i Saúdská Arábie a Egypt. Negativní důsledky vývoje na Blízkém východě se pak mohou projevit i v Evropě, jež už díky své poloze může být více než Spojené státy konfrontována s další radikalizací islámského světa, růstem terorismu i hrozbami přerušení dodávek energetických surovin. Značné obavy z vývoje v „postamerickém“ Iráku má i Rusko.
I přes negativní bezpečnostní prognózu přesto existuje alternativa. Loni v prosinci ji naznačil v jednom ze svých interview americký exministr zahraničí Henry Kissinger, když za jednu z klíčových podmínek řešení situace v Iráku a Afghánistánu označil širší mnohostranná jednání všech klíčových hráčů v regionu: Sýrie, Íránu, Pákistánu, Indie a Ruska. I to je zřejmě východiskem k politickému, a nikoliv vojenskému, řešení irácké a potažmo blízkovýchodní krize, jež požadují mnozí významní demokraté v aktuální polemice s Bushem. „Osa zla“ by se tak stala minulostí, ale zcela jinak, než si představovali iniciátoři irácké války v Bushově týmu.

Foto popis|

O autorovi| Miloš Balabán (Autor vede Středisko bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK)