Plné znění článku - Kdo chce základnu bez nás?

Elektronický archiv deníku PRÁVO spravovaný společností NEWTON Information Technology, s. r. o.
http://pravo.newtonit.cz

Datum: 10.08.2006
Autor: Antonín Rašek
Zdroj: Právo
Strana: 09

Kdo chce základnu bez nás?

Ohlas na článek

S názory Erazima Koháka jsem měl příležitost se seznamovat desítky let. Převážně jsem se s nimi ztotožňoval.
Neklame-li mě paměť, polemizoval jsem s ním veřejně jen jednou, a to před dvěma lety v časopisu Trend o televizních poplatcích. S odstupem času přiznávám, že měl pravdu spíš on, i když mé výhrady k programové skladbě a kvalitě pořadů veřejnoprávní televize v mnohém trvají.
Nyní nesdílím jeho obavy, jak naznačuje (O nás bez nás, o nich bez nich, Právo 5. 8.), že by snad někdo o umístění některého ze segmentů předsunuté dislokace americké protiraketové obrany v Evropě chtěl rozhodovat absolutisticky. Spíše se obávám, že se nikomu do takového strategického rozhodování nebude chtít.
Předně mi vadí argumentace jeho negativního postoje. Může pociťovat jako jizvu na duši, že pro věk nemohl v roce 1938 narukovat do pohraničních pevnůstek. Mě jako bývalého vojáka a člověka, který se celý život nějak zabývá bezpečnostními problémy, více udivuje, že jsme vůbec podobný systém obrany zvolili, jako bychom tím chtěli potvrdit, že generálové se vždy připravují jen na bývalou válku. Konečně slavná Maginotova linie to dokázala přesvědčivě. Jizvu na duši bych tedy spíš měl kvůli tomu, jak se moje zem připravuje na obranu.
Nesdílím ani Kohákův názor na příčiny terorismu. Myslím si sice jako on, že „teroristy nevytváří jakési temné spiknutí Osy zla a Mudrců sionských“, ale už méně jsem ve všech případech ztotožněn s tím, že příčinou je „útlak propojený s beznadějí, a když lidé nemají čím se bránit, sáhnou k teroru a obětují sebe“. Ona snad al-Kajdá a její rozptýlená struktura je v takové situaci? Moc bych o tom pochyboval.
Na druhé straně nezpochybňuji, že autor Ameriku důvěrně zná. O to víc mě překvapuje, že v jeho rozboru Bushovy politiky, s nímž není důvod se neztotožnit, se neobjevuje ani zmínka o 11. září 2001. Ta snad nezanechala s podobnými důsledky jizvu na duši Američanů jako Kohákovi roky 1938 a 1968?
Stejně můžeme mít výhrady ke dvěma iráckým válkám, ale opravdu svět měl nechat bez povšimnutí, že v té první Irák násilně anektoval Kuvajt? Máme tím zároveň popřít, že naše vojenská mise tu na začátku 90. let byla omylem nebo dokonce jsme tím přispěli k rozmisťování amerických základen, jak autor tvrdí?
Mnohé Kohákovy obavy by snad mohlo rozptýlit odborné stanovisko těch, kdo se touto problematikou na jeho politickém křídle profesionálně zabývají. Je shodné s jeho výchozí myšlenkou, že jakýkoli bezpečnostní návrh by měl přijít od Evropské unie a NATO či se uskutečnit jen s jejich souhlasem jako součást evropské bezpečnostní strategie. Je nutné připomenout, že naše země se hlásila k projektu kolektivního systému protiraketové obrany i v evropském prostoru. Stačí nalistovat naši poslední bezpečnostní strategii z roku 2003, závěry pražského bezpečnostního summitu i text Evropské bezpečnostní strategie. Určitě to bude i předmětem příštího summitu NATO v říjnu v Rize. Lze proto s úspěchem pochybovat, že do té doby budeme mít vládu natolik funkční, aby o tom mohla kvalifikovaně rozhodnout.
V každém případě by se tento strategický rozhodovací akt měl objevit v programovém prohlášení nové vlády. Do té doby je dostatečný prostor pro diskuse, zvláště odpovědi na strategické otázky. A když referendum, tak v každém případě optimálně poučené.

Foto popis|

O autorovi| (Autor je sociolog)