Plné znění článku - Telefonáty do Evropy

Elektronický archiv deníku PRÁVO spravovaný společností NEWTON Media, a.s.
http://pravo.newtonit.cz

Datum: 06.11.2009
Autor: Miloš Balabán
Zdroj: Právo
Strana: 06
Rubrika: Publicistika

Telefonáty do Evropy

Oprávněná je evropská politická euforie vyvolaná dokončením ratifikace Lisabonské smlouvy, kterou nakonec podepsal i její odpůrce prezident Václav Klaus.
Symbolicky, v předvečer dvacátého výročí pádu berlínské zdi, který znamenal počátek sjednocování Evropy, se posiluje její postavení „vynořujícího se“ globálního aktéra. Od prvního okamžiku, kdy Lisabonská smlouva začne platit, začne zároveň test, nakolik bude EU schopna tuto roli sehrávat. Rozhodně to nebude v reáliích současného světa jednoduché.
V prvé řadě je stále nejasné, nakolik bude nynější multipolární svět s takovými globálními aktéry jako USA, Rusko, Čína a časem i Indií a Brazílií multilaterální. Tedy takový, ve kterém budou platit dohodnuté mezinárodní normy a pravidla, což odpovídá zájmům EU, nebo se bude naopak spíše prosazovat „tradiční“ velmocenská politika k dosahování politických, ekonomických a vojenských cílů.
Jmenované mocnosti si na rozdíl od EU, která je dosud vojensky slabá a stále v mnoha ohledech zahraničněpoliticky rozdělená, mohou vybrat, kterou politiku uplatňovat. Své o tom víme i v České republice díky několikaleté kauze s radarem protiraketové obrany Spojených států.
Evropská unie přitom byla v procesu politické komunikace a rozhodování o protiraketové obraně ve střední Evropě, možná i díky svému nezúčastněnému postoji, zcela mimo hru. Jistě bude důležité, že EU bude mít konečně svoje „telefonní číslo“, na které se bude dát zavolat, jak před třiceti lety chtěl bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger. Bude ale také Evropa schopna, až na něj globální mocnosti zavolají, adekvátně reagovat?
Velmi brzy může přijít telefonát z Moskvy, vyžadující jasné stanovisko Unie k řešení krizové situace vzniklé zastavením dodávek ruského plynu do Evropy přes Ukrajinu, způsobené její platební neschopností. A druhý telefonát přijde zWashingtonu s dotazem, čím může Evropa přispět k řešení rozšiřujícího se konfliktu vAfghánistánu a Pákistánu, který podle vlivné americké korporace RAND připomíná vývoj srovnatelný s kubánskou raketovou krizí v roce 1962.
Úroveň evropské reakce stále přitom závisí v mnoha ohledech na národních diplomaciích, včetně té naší. Není přitom optimální, že v době „evropského rozjezdu“ podle Lisabonu má naše zahraniční politika pouze prozatímní program do řádných parlamentních voleb příští rok, což je dáno mandátem „úřednické“ vlády.
Nicméně i politika 3 K, jak ji prezentoval na stránkách Práva ministr zahraničí Jan Kohout, tedy kontinuita, kreativita a kredibilita, je možná lepší než absence jasné koncepce zahraniční politiky v předchozích třech letech.
Ve světle geopolitických výzev, které bude muset Unie řešit, je ale asi kreativita tím hlavním, co naše zahraniční politika využije. Čtvrtého K, které ministr Kohout zmínil, tedy konsensu, se po zkušenostech z ratifikace Lisabonské smlouvy a projednávání radaru těžko dočkáme i po volbách.

Foto popis|

O autorovi| Miloš Balabán (Autor je analytik)